Korejský konflikt

Je to konflikt mezi Severní (KLDR) a Jižní Koreou. Tento spor začal po druhé světové válce, kdy se Japonsko po prohře muselo stáhnout z korejského poloostrova.
Na severu svůj vliv prosazoval Sovětský svaz, zatímco jih podporovala USA. Poloostrov byl rozdělen 38.rovnoběžkou. Roku 1950 zde došlo k prvnímu konfliktu, který byl vůbec jako první ozbrojený konflikt mezi východním a západním blokem za Studené války. Do roku 1953 trvala Korejská válka, přesněji řečeno zde probíhal spor o území, snaha ovládnout celý poloostrov, v červnu roku 1953 bylo podepsáno příměří mezi severem a jihem, nikoliv mír. Tato krutá válka, při které zemřely až 4 miliony lidí, nikdy formálně neskončila a trvá až dodnes.

---

Vývoj konfliktu

Příčina korejského konfliktu

Od 20.století byla Korea pod nadvládou Japonska, které své zájmy o toto území mělo hned od začátku nového století. Po řadě smluv a vyjednávání byl roku 1910 korejský císař donucen vzdát se trůnu a začala nadvláda Japonska. Ta končí po druhé světové válce, kdy Japonsko prohrálo a 15.8.1945 byly svrženy bomby na Nagasaki a Hirošimu.

Tady začíná korejský konflikt. Korea nebyla dostatečně připravená a schopná na samostatné fungovaní, na svobodné volby a nezávislou ekonomiku.
Proto byla vytvořena sovětsko-americká komise, která měla Koreu připravit na volby do prozatímní vlády. To bylo neúspěšné, u Korejců to vyvolalo nepokoje, úplnou nezávislost by tak získali nejdříve za pět let. Rusko neváhalo a rozhodlo se situaci samo vyřešit, sovětská vojska tak ještě v srpnu vstoupila na sever Korejského poloostrova. Američané řešili jiné konflikty, soustředili se na okupaci Japonska, když ovšem viděli, že Sovětský svaz podpořil Severní Koreu, samy se vylodili na jižní části poloostrova.
Korejský poloostrov byl rozdělen 38.rovnoběžkou.

V tu dobu ještě nikoho nenapadlo, že toto rozdělení bude trvat dalších 75 let. Každý se domníval, že toto je dočasné a za nějakou dobu se Severní Korea s Jižní spojí, ale v tu chvíli už propukla Studená válka, Amerika s Ruskem nebyly schopny se na spojení těchto dvou území domluvit, naopak mezi nimi rostla rivalita.
Nástup Harryho Trumana do čela USA nijak situaci neuklidnil, naopak prezident Truman nedůvěřoval SSSR a plánoval vytvořit na jižní části poloostrova samostatný demokratický stát, nechtěl připustit aby SSSR ovládla celý poloostrov.
Řešení problému bylo ponecháno OSN, které rozhodlo o konání svobodných voleb. Sever se proti tomuto rozhodnutí postavil, tak se volby konaly pouze na jihu. 15.8.1948 zde byla vyhlášena Korejská republika, prezidentem se stal Li Syn-man.
Sever si po vzoru jihu sám v září téhož roku uspořádal volby, 9.9.1948 si vyhlásili Korejskou lidově demokratickou republiku, v čele Kim Ir-sen.
Severní a Jižní Korea se staly naprosto odlišnými státy, s rozdílným politickým, ekonomickým i sociálním systémem. Odmítaly si navzájem uznat existenci.
Podle ústavy z roku 1948 však oba státy považovaly za své hlavní město Soul.
Kim Ir-sen začal vyjednávat s hlavními představiteli komunistického režimu, Stalinem a Mao Ce-tungem, o obsazení jižního poloostrova. Toto vyjednávání podpořil výrok amerického ministra zahraničí Deana Achesona, který na začátku roku 1950 stanovil obranný americký perimetr, ze kterého vynechal nejen Tchaj-wan či Vietnam, ale také Jižní Koreu.
Toto prohlášení posílilo odhodlání Severní Koreji k ozbrojenému konfliktu. Přesvědčili i Stalina, aby jim Sovětská vojska přišla na pomoc, účast amerických vojsk podle nich vypadala nepravděpodobně.

„V neděli 25. června 1950 se severokorejské divize převalily přes třicátou osmou rovnoběžku, která Koreu od pozdního léta roku 1945 rozdělovala na dva státy. Amerického prezidenta Harryho Trumana zpráva zastihla na bratrově farmě, právě když si prohlížel novou elektrickou dojičku. Už v letadle do Washingtonu se rozhodl: Žádný ústupek agresorovi! A nepochyboval ani na chvíli, že za akcí severní Koreje je Moskva. Zprávy z Jižní Koreje však byly špatnější než špatné. Utíkalo, co mělo nohy. Jihokorejská armáda prakticky neexistovala, v zemi bylo jen 500 amerických instruktorů. Chyběly zbraně, chyběl výcvik, chybělo všechno, čeho měl agresor nadbytek,“ napsal Jiří Hanák v knize Orwellovo století.

Průběh korejského konfliktu

Sever obsazuje jih

25.června 1950 Severokorejská vojska překročila 38.rovnoběžku s cílem obsadit celý poloostrov. Jih, i Američané tvrdí, že tento útok byl zcela nečekaný, což vyvrací fakt, když již v dubnu 1950 přišla do Washingtonu zpráva, že se Kim Ir-sen chystá na Jižní Koreu zaútočit.
Severokorejská vojska společně se Sovětskými postupovaly rychle. Měli převahu jak v pěchotě, tak v tancích i letecky byli silnější. Zaútočili na Soul, který po pár dnech dobyli. Prezident Li Sy-man společně s řadou dalších Jihokorejců stihli utéct a stáhli se na úplný jih poloostrova.
V následujících pár týdnech Severokorejci obsadili údajně až 95% poloostrova, obránci byli zatlačeni na malé území Pusanského perimetru.

Douglas MacArthur, velitel amerických vojenských sil v Asii, nečekal na rozkaz z Ameriky a okamžitě se vydal na pomoc Li Sy-manovi. Truman souhlasil s tím, že je nutné proti agresorovi zakročit.
Do střetu se též zapojila OSN, která vytvořila koalici států v čele s USA.
5.7.1950 došlo k bitvě u Osanu, kde byla americká vojska s jihokorejskými poraženi. Vytvořili obranný perimetr, který se podařilo ubránit, proto v září Američané s jihokorejskými jednotkami a OSN začali plánovat protiútok.

Vylodění u města Inčchon

15.9.1950 uspořádal Douglas MacArthur vylodění u města Inčchon.

Toto vylodění koaliční vojska zvládla a tak se posouvali dále na sever, až k městu Soul. 26.9.1950, den kdy koaliční vojska zaútočila na hlavní město, které ještě ten den znovu získali zpět. Jižní Korea spolu s Američany získali zpět sebevědomí a v říjnu téhož roku vytlačili severokorejská vojka z celého Jižního poloostrova.

Zapojení Číny do korejského konfliktu

MacArthura tento úspěch povzbudil, chtěl dobýt celou Severní Koreu. OSN požádala Severní Koreu o kapitulaci, Kim Ir-sen odmítl. MacArthur dostal povolení k překročení rovnoběžky a útok na Severní Koreu. Šlo to rychle, ještě v říjnu obsadili severokorejské hlavní město Pchjongjang a dostali se až k hranicím s Čínou. Generál MacArhur vydal rozkaz na překročení řeky Ja-lu. Tušil, že za řekou budou připraveni Číňané, ale ne, že jich bude až půl milionu.

Čína tak vstupuje do války, také s názorem, že je možné obsadit celý poloostrov.
Po nelítostných bojích se jihokorejská vojska musela stáhnou zpět za 38.rovnoběžku, jedinou výhodou byli pro Jihokorejce dopravní prostředky, čínští vojáci museli pěšky.

V lednu roku 1951 KLDR a ČLR podnikli druhý útok na Jižní Koreu. Dobyli opět hlavní město Soul a postupovali více a více na jih. Spojenecká vojska byla ovšem silnější než při prvním útoku, proto se dokázali ubránit.
Na konci ledna se zase vše obrátilo. ,,Ridgwayův mlýnek na maso“, tak se nazývala známa akce amerických vojsk. Generál Ridgway udělal linii vojsk, která vedla od pobřeží k pobřeží a díky bombardování zatlačili severokorejská vojska zpět k 38.rovnoběžce.

Konec války?

Prezident Truman zakázal MacArthurovi vést vojska opět na sever k hranicím s Čínou.
Tehdy se myslelo, že bude konec války, to se ovšem nestalo, mírová jednání se vlekla ještě dva roky. Po dobu těchto dvou let trvala krvavá zákopová válka kolem 38.rovnoběžky.
8.6.1953 byla podepsána dohoda v Kesonu o výměně vojenských zajatců. Lze spekulovat, že mírová jednání urychlilo úmrtí sovětského diktátora J.V.Stalina i výměna amerických prezidentů, novým prezidentem se stal Dwight Eisenhower.
20.7.1953 byla stanovena demarkační linie severně od 38.rovnoběžky.
27.7.1953 v 10:00 dopoledne bylo podepsáno příměří OSN s Severní Koreou a Čínou. Tato dohoda vešla v platnost až ten den večer v 22:00, obě strany těchto 12 hodiny využily maximálně k posledním útokům.

Jak bylo zmíněno, mír podepsán nebyl, proto válka trvá formálně až do dnes, stejně tak jako rozdělení Koreji na demokratický jih a komunistický totalitní sever.

Válka přinesla velká utrpení civilistů na obou stranách. Města byla zcela zdemolována a severokorejský průmysl téměř zanikl.
Rozdělení zůstalo u 38.rovnoběžky, což je dodnes nejvíce střežená hraniční linie.

• Zajímavé video – Den, kdy Severní Korea dobyla Soul: https://www.televizeseznam.cz/video/slavnedny/den-kdy-severni-korea-dobyla-soul-28-cerven-152317

Nadějné vyhlídky

Vztahy byly samozřejmě nadále napjaté, a to hlavně kvůli Studené válce, která stále panovala mezi východním a západním blokem.
Napětí rostlo s přirůstajícím zájmem Severní Koreji o jaderné zbraně, o jaderné programy. To se samozřejmě jihu ani Americe nelíbilo.
Roku 1985 KLDR podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a podvolila se kontrole Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Dále v roce 1991 se dohodli s Jižní Koreou, že na Korejském poloostrově nebudou žádné jaderné zbraně. O rok později ovšem inspekce MAAE objevila nesrovnalosti v severokorejském programu.
Napětí opět rostlo.

Koncem 90.let pomalu rozpadající se východní blok a i Severní Korea cítí oslabení. SSSR i Čína navazuje diplomatické vztahy s Jižní Koreou. Severní Korea není schopna fungovat jako samostatný stát. Rusko ovšem odmítá dále KLDR finančně podporovat.
Severní Korea je ve velké krizi a s dotazem o pomoc se obrací na Ameriku. Navrhli USA uzavření paktu o neútočení, to Američané odmítají, ale přicházejí s jinou dohodou. Severokorejci zruší své jaderné programy a potom jim USA poskytne hospodářskou pomoc. Kvůli zhoršující se situaci KLDR souhlasí.

Příchod nového tisíciletí, příchod míru?

V roce 2000 proběhl první summit Sever- Jih v Pchjongjangu. Zmírnění napětí, jihokorejský prezident Kim Dae-jung byl později oceněn Nobelovou cenou za mír. Tento klid ovšem netrval vůbec dlouho. Teroristické útoky na USA a americký prezident George Bush označil Severní Koreu za součást „osy zla“.
Roku 2003 tak Severní Korea odstupuje, jako vůbec první stát, který tak učinil, od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Roku 2005 Kim Čong-il oznámil vlastnictví jaderné zbraně a následně roku 2006 provedla Severní Korea první test severokorejské jaderné zbraně.
Po provokacích ze strany Severní Koreji došlo v listopadu 2010 k bombardování jihokorejského území. Tím se opět zvyšuje napětí.
Roku 2011 se do čela postavil Kim Čong-un, který pokračuje ve stopách svého otce a provádí již třetí úspěšný jaderný test.

Rada bezpečnosti OSN tento čin Severní Koreji jednomyslně odsoudila a zpřísnila sankce. KLDR však na toto oznámení zareagovala vypovězením dohody o příměří z roku 1953 a dohody o neútočení s Jižní Koreou z roku 1991. Přerušili telefonická spojení mezi Pchjongjangem a Soulem a úplně uzavřela hraniční přechod s Jižní Koreou. Dále KLDR pohrozila totalitní válkou a jaderným útokem. Dodnes jsou vztahy velmi napjaté. Přesto lidé věří, že by se mohlo k míru dospět.   
27.4.2018 se prezidenti Kim Čong-un a Mun Če-in sešli a potřásli si rukama, což bylo významné gesto.

---

Jaký je náš názor na Korejský konflikt?

Korejský konflikt je, z našeho pohledu, velmi zajímavá historická událost, která je dost opomíjená a zřídkakdy se o ní mluví. Musíme vzít v potaz, že tento konflikt začal po druhé světové válce a proto lidé v Evropě měli jiné myšlenky a starosti, než se zabývat situací na druhé polokouli. Také v té době ještě nebyly sociální sítě a média a nebylo možné, aby se všechny informace tak rychle rozšířily do celého světa, je tedy více než pochopitelné, že lidé se tímto konfliktem nezabývali, nezasáhlo je to. Tudíž na to nevzpomínají tak, jako na poválečnou dobu, na dobu, kdy se všichni zotavovali z války a už už si opět museli zvykat na nový režim, který přicházel.

Spor na Korejském poloostrově pokračuje a dohází k prvnímu ozbrojenému střetu západního a východního bloku. Tento ozbrojený střet trvá 3 roky a zemře při něm až na 4 miliony lidí (informace se liší dle každého zdroje – půl milionu až přehnaných 9). Velmi nás překvapilo, jak krutá válka to byla. Jedná se o tři roky krutých bojů, které skončili podepsáním příměří. Stále je zde velmi napjatý vztah mezi Severní a Jižní Koreou, na který se často zapomíná. Myslíme si, že by se o Korejské válce mělo zvýšit všeobecné podvědomí, jelikož mnoho lidí netuší, jaké kruté boje předcházely rozdělení Korejského poloostrova na dvě části.

Jak je na tom dnešní situace?

Při zpracování tohoto konfliktu, jsme si musely všimnout, jak je často složité dohledat všechny informace a záznamy o Korejské válce. To, společně s událostmi posledních dní, nás přivedlo na myšlenku, že nikdo nemá podložené a 100% pravdivé informace o tom, jaká je právě teď situace v Severní Koreji. Nevíme, jak se tam ve skutečnosti žije, jaký je tam režim také můžeme pouze odhadovat. Z chování a zákroků Kim čong-una jsme všichni přesvědčení, že tam panuje totalitní režim, krutější než si dokážeme představit. Kim Čong-un vláldne autorativně a má velkou moc.

Proč nevěřit oficiálním zprávám?

Lze dohledat tolik situací, z kterých pochopíme, že vedení tohoto státu nezveřejňuje vše a to, co zveřejňuje není čistá pravda.

Můžeme si vzít za příklad aktuální záhadné zmizení severokorejského vůdce. Některé zdroje uvádí, že je opravdu závažně nemocen a byl nucen podstoupit operaci srdce, jiné zase píší, že se jen ukryl před koronavirem. Když ale vezmeme v potaz, že se na veřejnosti neobjevil od 12.4. a vynechal i oslavy narození svého praotce Kim Ir-sena – což je největší svátek v zemi, můžeme pouze spekulovat, že se opravdu něco děje. Jižní Korea tvrdí, že situace je naprosto pod kontrolou, ale když zemřel Kim Čong-il, Severokorejci to oznámili až po 48 hodinách. V tu dobu také Jihokorejci tvrdili, že se v KLDR nic neobvyklého neděje, stejně jako teď. Dále je zde případ, kdy již některá média zveřejnila výměnu severokorejského ministra zahraničí dříve, než o tom Jihokorejci věděli. Proto lze velmi silně pochybovat o přehledu Jižní Koreji o tom, co se děje na severu poloostrova.

Dezinformace šířící se ze Severní Koreji se objevovaly již za Korejské války. I dnes se ukázalo, že většina zpráv o tom, co se děje kolem Kim Čong-una pochází z čínských sociálních sítí nebo japonských videoblogerů.

Možné řešení konfliktu

Nad řešením konfliktu lze jen a jen spekulovat, jelikož, jak už jsme se snažily přiblížit, nedostatek informací o Severní Koreji a nepředvídatelnost vlády KLDR je klíčovým faktorem, bez kterého je těžké dojít k nějakému závěru.

Stačilo by pouze vůdců Severní a Jižní Koreji?

Je samozřejmé, že řadě lidí by se líbilo, kdyby došlo k vyjednávání a výslednému míru mezi Severní a Jižní Koreou. Podle našeho názoru tohle ale není zdaleka otázka jen těchto dvou států, stejně jak tomu bylo i při vypuknutí konfliktu. Aby se konflikt vyřešil, musela by do toho opět zasáhnout USA. USA jako hlavní spojenec a podporovatel Jižní Koreji a nepřítel číslo jedna severní Koreji. Američané stáli i u zrodu tohoto konfliktu, dodnes mají hlavní slovo u vyjednávání se Severní Koreou. Proto je logické, aby USA byla opět zapojena, jestli bychom chtěly dojít k nějakému výsledku.

Dále by určitě důležité slovo mělo i Rusko. To není už natolik angažované jako Amerika, v 90. letech se dokonce zřeklo jakékoliv pomoci Severní Koreje. Ale myslíme si, že po tom co v roce 20000 prezident Putin znovu zveřejnil své sympatie k Severní Koreje, tak by nenechal věc řešit jen Ameriku a můžeme odhadovat, že by se zastal KLDR. Myslíme si, že historicky silné Rusko by bralo jako prohru, kdyby se nevrátili ke starému konfliktu.

Velmoc, která má strach z Ameriky je Čína. Ta by se nejspíše nechtěla dostat do konfliktu se silnou USA. V případě, že by Severní Korea uzavřela mír s Jižní Koreou, Američané by se dostali k hranicím Číny. Podle našeho názoru, z toho jaký Čína drží postoj, jí vyhovuje komunistická KLDR, která ji dělí od Jižní Koreji.

Proto jsme došly k názoru, že řešení Korejského konfliktu není jen otázkou těchto dvou zemí, ale i dalších světových velmocí. K potenciálnímu uzavření míru je ale ovšem ještě opravdu dlouhá cesta.

Potřebovala by Amerika nejdříve jiného prezidenta?

Při přemýšlení nad možným vlivem USA v řešení tohoto konfliktu jsme narazily na otázku, zda by k uzavření míru mohlo dojít za současného prezidenta USA nebo ne. Je pravda, že od prezidenta Bushe, který tehdy označil Severní Koreu za součást „osy zla“, jsme ještě tak tvrdé a dráždivé výroky, jako si dovoluje Donald Trump, neslyšely. Trumpovo dráždění Kim Čong-una rozhodně na zlepšení vztahů nikterak nepřidává. Otázkou je, zda se opravdu nechal vyprovokovat nebo jestli nepřiměl těmito razantními výroky KLDR ke stažení rétoriky.

Můžeme očekávat ozbrojený konflikt?

Co můžeme vědět snad jistě je fakt, že Severní Korea by sama od sebe nešla do ozbrojeného konfliktu. Ano, vlastní jaderné zbraně, ale jak sami řekli jen k vlastní obraně nikoliv k útoku. Toto bychom jim měli věřit. Když se podíváme na ekonomickou situaci v KLDR a Jižní Koreji, situace je nesrovnatelná, a to ani nemusíme zmiňovat USA. Roční rozpočet Jižní Koreji je alespoň desetkrát větší než ten Severní Koreji, v Americe bychom poté mluvili až o stokrát větším rozpočtu.

Druhá důležitá věc je spojenec. Za Jižní Koreou by stála Amerika, to víme jistě, ale KLDR nemá žádného jistého spojence pro případný ozbrojený konflikt. Zmínily jsem Čínu a Rusko, v Korejské válce sice za KLDR stáli i dnes jsou spíše na straně severu, ale kdyby se do věci vměšovali, je možné, že více pro svůj prospěch. Na 100% bychom s nimi nemohli počítat jako se spojenci Severní Koreji, a to si KLDR uvědomuje také. Amerika by nejspíše dnes do ozbrojené války už nešla, a tak bychom mohly čekat spíše vyjednávání.

Zajímavým faktorem by mohlo být prohlášení Francie, která varovala celou Evropu abychom nebyli tak klidní s ohledem na tento konflikt a abychom to nebrali ne lehkou váhu, jelikož Severní Korea je schopna svými zbraněmi zasáhnout až do Evropy. To ale z projevů Kim Čong-un nehrozí. Jeho úmyslem snad není opravdu zaútočit a ohrozit celý svět. Nicméně bychom ale neměli tento konflikt opomíjet, a to i přesto, že nám ozbrojený konflikt nehrozí. Je to situace, ve které hrají důležitou roli světové velmoci a velký rozkol mezi nimi by se potencionálně mohl dotknout třeba i nás.

Uvědomujme si, co se děje kolem nás

Měli bychom vždy vnímat co se děje kolem nás a snažit se porozumět aktuálním i historickým problémům. Je důležité takovéhle masivní konflikty neopomíjet a nezapomínat na ně. K tomuto tématu jsou velmi zajímavé filmy, na které jsme cestou narazily. Rozhodně bychom je doporučily shlédnout pro více informací a třeba i jiný pohled na situaci.

• MASH – známá satirická komedie, z roku 1970, pojednává o mobilní armádní nemocnici během Korejské války
• This is Korea – dokument z roku 1951, točené v průběhu války
• The Interview – není o Korejské válce, ale více k aktuální situaci, dva novináři mají za úkol zabít severokorejského vůdce Kim Čong-una

Zdroje, ze kterých jsme čerpaly

• Kapitoly z dějin studené války – Vladimír Nálevka, Praha 1997
• Světová politik ve 20. století – Vladimír Nálevka. Praha 2000
• Encyklopedie moderní historie 1789 – 1999 – Marek Pečenka
• Týdeník ECHO, číslo 19, vydání 7. května 2020
• https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/korea-konflikt-kldr/r~i:wiki:1103/
• https://eurozpravy.cz/zahranicni/asie-a-australie/222298-jeden-z-nejdelsich-konfliktu-20-stoleti-co-stoji-za-valkou-mezi-severni-a-jizni-koreou/
• http://www.revuepolitika.cz/clanky/1838/je-svet-pripraven-na-vyreseni-korejske-otazky
• https://www.youtube.com/watch?v=yTjZ-J-yJGk
• https://www.youtube.com/watch?v=GKv0Ut7PaJU