Úvod

Anexe Krymu Ruskou federací byla vyvrcholením politické krize na poloostrově Krymu na jaře 2014. Latentní krymská krize se vyostřila po sérii občanských protestů na Ukrajině, jež vedly k sesazení prezidenta Viktora Janukovyče, k vytvoření nové prozatímní vlády a k ukončení proruské orientace Ukrajiny. Rusko vyslalo na poloostrov část svých speciálních jednotek, které pomohly vojensky obsadit klíčová místa. Rusko začlenilo jak Krym tak město Sevastopol do svého státního území. Představitelé Ukrajiny považují anexi za nelegální a většina zemí světa podpořila ukrajinskou územní celistvost. Rusko tuto událost představovalo jako obranu etnicky ruských obyvatel Krymu. Jen několik málo dalších zemí dosud uznalo ruskou anexi poloostrova.

Historie

Nejstaršími známými obyvateli Krymu byli Taurové, podle kterých byl ve Starověkém Řecku Krymský poloostrov nazýván Tauridský poloostrov. Podle řeckých mýtů byla Taurida místem, kde ustavila bohyně Artemis svou kněžkou Ifigeneiu poté, kdy ji zachránila před smrtí na obětním oltáři. Jako kněžka na Tauridě měla Ífigeneia za úkol obětovat příchozí cizince. V 5. století před naším letopočtem vzniklo v oblasti Krymu království zvané Bosporská říše, které původně jen sjednocovalo jednotlivé řecké městské státy a jehož hlavním městem byl Pantikapaion.
Historický státní útvar krymských Tatarů v letech 1441–1783, rozkládající se na území poloostrova Krym, okolo pobřeží Azovského moře, severního pobřeží Černého moře a území Kubáně mezi ústím Dunaje a Dněprem se jmenoval Krymský chanát. Zakladatelem dynastie Girejů a prvním vládcem samostatného státu krymských Tatarů se stal Hadži I. Girej. V roce 1475 se Krymský chanát stal oficiálně vazalem Osmanské říše, ale v jejím rámci si zachoval praktickou nezávislost. Krymský chanát byl nejdéle existující stát na území Krymu.
V roce 1774 Krymský chanát upadl pod nadvládu Ruského impéria. V Ruském impériu byl Krym nejprve součástí tavričské oblasti (od roku 1783), a pak od roku 1802 až do říjnové revoluce v roce 1917 součástí navazující tavričské gubernie.
S rozpadem Ruského impéria začalo na Krymu bouřlivé období. Od prosince 1917 do ledna 1918 zde krátkodobě fungovala Krymská lidová republika vytvořená Krymskými Tatary, pak do konce dubna Tauridská sovětská socialistická republika, následovaná Krymskou krajovou vládou od června 1918 do dubna 1919, kdy Rudá armáda obsadila Simferopol a ustavila Krymskou sovětskou socialistickou republiku, která zanikla po dobytí bělogvardějci v červnu 1919. Po dobytí Krymu Rudou armádou v roce 1921 byla 18. října 1921 ustavena Krymská autonomní sovětská socialistická republika.
Krym byl původně součástí Ruské SFSR, ale 19. února 1954 vyhlásilo předsednictvo Nejvyššího sovětu, že se Krymská oblast stává součástí Ukrajinské SSR, a to proto, že zemědělský Krym byl závislý na dodávkách vody a elektřiny z Ukrajiny. Autonomie Autonomní republiky Krym byla obnovena v rámci Ukrajinské SSR až na základě referenda z 12. února 1991. Na Krymu obydleném převážně Rusy existovaly při rozpadu SSSR silné tendence ke znovupřipojení k Rusku a autonomie byla kompromisem, který dovolil Krym udržet jako součást Ukrajiny.
Série protestů Euromajdan vedla k opětovným sporům mezi Ukrajinou a Ruskem. Na konci února 2014 krymská krize eskalovala poté, co speciální síly ruské armády a Krymská domobrana obsadily klíčová místa Krymské republiky. Dne 17. března 2014 vyhlásila po referendu Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko. Ukrajina a většina dalších zemí toto dění neuznává, považuje ho za nelegitimní a nelegální a tedy Krym stále za integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy a ukrajinská ústava.

Anexe Krymu (2014)

Na Krymu se mimo existující ruské vojenské základny objevili neoznačení vojáci s moderními zbraněmi a vybavením ruského původu, odpovídajícím výstroji jednotek typu Specnaz. Ruská vláda nasazení armády rezolutně popírala. Postupně se ale potvrdilo, že v případě některých neoznačených vojáků vybavených moderními ručními zbraněmi a neprůstřelnými vestami šlo o vojáky ruských speciálních sil

Nejdříve Putin tvrdil, že jde jen o ochranu ruských obyvatel a ukrajinského prezidenta Janukovyče, který byl tehdy podle Putina ohrožen na životě, ale později vyplulo na povrch, že hlavní cíl je připojit Krym k Rusku.

27. února došlo k obsazení krymských vládních budov skupinami maskovaných ozbrojenců a následně k jmenování Sergeje Aksyonova, poslancem, lídra strany Ruské jednoty a předsedou vlády.

28. února neoznačené vojenské jednotky obsadily strategicky významné cíle na území poloostrova (tj. vojenská zařízení, letiště, mediální stanice) a zablokovaly dopravní tepny spojující Krym s Ukrajinou

Současnost

Aktualita(15.2.2020) : Několik let trvající ozbrojený konflikt v Donbasu na východě Ukrajiny je podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zeneského evropskou válkou. Prohlásil to v sobotou na mnichovské bezpečnostní konferenci. Zdůraznil, že nelze dělat jakékoliv mírové plány bez účasti Ukrajiny a bez vrácení okupovaných území.

Řešení problému

zdroj 1


K anexi Krymu se vyjádřilo mnoho zemí světa i mnoho předních politiků. USA odmítají uznat ruskou suverenitu na Krymu, vyzývají Rusko k ukončení okupace a potvrzují, že budou tuto politiku dodržovat do doby, než se obnoví teritoriální integrita Ukrajiny. Také Evropská unie zastává stejně nekompromisní stanovisko. Anexi Krymu označuje jako protiprávní jednání a porušení mezinárodních smluv (Budapešťského memoranda).
Z českých politiků se k Anexi vyjádřil například prezident Miloš Zeman, který označil převod Krymu na Ukrajinu v roce 1954 za darování, jež nesmyslně proběhlo na Chruščovův popud. Podle jeho názoru i „světoví politici uznávají, že Krym nelze vrátit zpátky Ukrajině.“
Kvůli krymské krizi zasedala rovněž i Rada bezpečnosti OSN, avšak pro odpor Ruska nebyla přijata žádná rezoluce.
Krym jako součást Ruska uznaly tyto země: Sýrie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Arménie, Bolívie, Nikaragua, Kuba, Severní Korea, Venezuela a Súdán.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble přirovnal anexi Krymu k uchvácení Sudet Hitlerem v roce 1938, kvůli čemuž si ruská diplomacie předvolala německého velvyslance. Podobné přirovnání použili také Hillary Clintonová a Karel Schwarzenberg. Podle některých zpráv připojení Krymu k Rusku Putinovi nebude stačit a bude se snažit k Rusku připojit i Bělorusko, pobaltské státy a Finsko.
Jako reakci na anexi pozastavil Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) některé druhy spolupráce s Ruskem, ovšem kromě prací týkajících se Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Další vývoj Krymu a Ukrajiny je zatím nejasný. Od obsazení Krymu zde Rusko stále více upevňuje své pozice. Od roku 2014 vybudovalo Rusko silniční most (otevřen v květnu 2018) a železniční most (otevřen v prosinci 2019), který spojuje Rusko s Krymem (dříve byl poloostrov spojen pouze s Ukrajinou).
Ostatní státy se s obsazením nesmířili a ani v bízké budoucnosti se neočekává v tomto ohledu nějaká změna.

Vlastní názor

Myslíme si, že neexistuje žádné jednoduché řešení tohoto problému. Myslíme si, že vpád ruských vojsk na Krym a následná okupace Krymu je hrubým porušením mezinárodních smluv a nesouhlasíme s obsazením Krymu Ruskem.
Na druhou stranu, po dlouhou dobu v historii byl Krym součástí Ruska a mnoho obyvatel Krymu jsou raději hrdými občany „silného, mocného Ruska“, než „slabé a zkorumpované Ukrajiny“.
Myslíme si však, že hlasování o nezávislosti, které na Krymu proběhlo, bylo z veliké části zmanipulované a mnoho obyvatel hlasovalo ze strachu před Ruskem pro osamostatnění Krymu a pro připojení k Rusku.

Zdroje

  1. Obrázek: autor obrázku: Zhitelew, Yalens PNGFOX 52 SVG – Vlastní dílo, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31701114
  2. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Anexe Krymu Ruskou federací [online]. c2020 [citováno 7. 05. 2020]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anexe_Krymu_Ruskou_federac%C3%AD&oldid=18141648>
  3. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Krym [online]. c2020 [citováno 7. 05. 2020]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krym&oldid=18460753>
  4. ŽELIEZKO, Petr. Historie Krymu. CK Mundo [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://www.mundo.cz/krym/historie
  5. https://cs.wikipedia.org/wiki/Krymská_válka (uvedení do problému)
  6. https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Krymu (dějiny)
  7. https://cs.wikipedia.org/wiki/Krymský_chanát (Krymský chanát)
  8. Wikipedie:https://cs.wikipedia.org/wiki/Anexe_Krymu_Ruskou_federac%C3%AD.(Anexe Krymu (2014))
  9. Institut pro politiku a společnost https://www.politikaspolecnost.cz/wp-content/uploads/2016/01/Matzek_Anexe-Krymu-Ruskou-federac%C3%AD_%C4%8CJ.pdf(Anexe Krymu (2014))
  10. Aktualně.cz https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/je-to-valka-v-evrope-nejen-na-ukrajine-mir-nebude-bez-vracen/r~28a75b1c4ffa11ea8776ac1f6b220ee8/ (Současnost)