Přestože bylo otroctví definitivně zrušeno, nejedná se o problém minulosti, přetrvává i v současnosti. Podle mezinárodní organizace práce otroctví zasahuje až 21 milionů lidí po celém světě. To znamená, že 3 lidi z 1000 jsou otroci, nejen muži, ale i ženy a děti. Některé zdroje uvádí, že se může jednat až o 40 milionů lidí, 2% z nich jsou Evropané. Mezi nejvíce postižené země patří Indie, Sýrie, Zimbabwe, Čína, Pákistán. V Evropě to jsou například Velká Británie, Srbsko nebo Rumunsko. Druhy otroctví můžou být různé, například dětská práce, obchod s lidmi, dědičné otroctví, nucená manželství, nucené práce a v České republice nejčastější dlužní otroctví, které postihuje až 30 tisíc našich obyvatel.
V České republice se zpravidla jedná o lidi, kteří se dostali do nějaké pasti, nejčastěji dluhové. Půjčí si málo peněz, ale poté se pujčená částka, kterou mají splatit vyšplhá na několikanásobek. Lidé si půjčí pár desítek tisíc a nyní mají půl milionové dluhy a nejsou schopni ji splatit a plníte cokoliv co si pro ně banka připraví, doslova jsou jejími otroky.
Vývoj
Pojem novodobé nebo moderní otroctví se začíná objevovat na konci 19. Století v souvislosti s “obchodem s bílým masem”. Ten narůstal po rozpadu Sovětského svazu a ani v dnešní době nedošlo k jeho úpadku.
Vývoj novodobého otroctví je především ovlivněn jeho příčinami, hlavní příčinou je Chudoba. Lidé nemají dostatek prostředků, půjčí si peníze nebo vycestují ze země s vizí lepší budoucnosti. Místo toho se však stávají obětmi obchodování s lidmi. Otroctví jde tedy považovat za vedlejší produkt chudoby, hlavně v zemích, kde chybí dostatečné vzdělání, ekonomická svoboda a kde je problém s vymahatelností práva.
Způsoby novodobého otroctví
Jak bylo již napsáno, týká se to mužů, žen i dětí. Nejvíce mužů otročí v oblastech zemědělských, rybolovu a pohostinství. Ženské oběti většinou pracují jako služebné nebo chůvy. Nebývá výjimkou, že pracovní zneužívání bývá doplněno o sexuální. Nejohroženější skupinou jsou migranti (v Česku typický příklad – Ukrajinci). S řešením problému se apeluje na administrativy jednotlivých zemí. Bez zlepšené spolupráce s nevládkami a podnikateli a zároveň bez schopnosti shromáždit důvěryhodná data a bez legislativy, se ale s neradostnou situací dá jen těžko hnout.
Jiné pojetí novodobého otrokářství
Existují i jiná pojetí termínu “novodobé otrokářství“. Dá se to aplikovat i na normálně pracující lidi žijící ve vyspělé zemi, kteří ani nemusejí mít žádné dluhy, nebo něco podobného. Jde v podstatě o rutinu našeho každodenního života, kterou doprovází strach z toho, že přijdeme o pravidelný příjem, nebo třeba že si vezmeme půjčku a pak ji nebudeme moct splatit. Myslím, že s tímhle si dělá starosti každý pracující člověk, ale úplně si neuvědomuje jak z toho ven. Tímto problémem se zabývá mnoho zahraničních filozofů (zajímavé je třeba poslouchat podcasty). V Česku toto téma není tak diskutované, nicméně stejně tu existuje pár lidí (bohužel mnohdy ne tak vzdělaných), kteří o tomto polemizují.
Osobně momentální situaci nevidím tak černě, nicméně není od věci si něco o tom poslechnout či přečíst a zamyslet se nad tím.
Zdroje
https://www.respekt.cz/denni-menu/v-evrope-se-rozmaha-novodobe-otroctvi
https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-Novodob%C3%A9-otroctv%C3%AD-HRC.pdf