Představení
Postavení žen v muslimských zemích zasluhuje pozornost zvláště v porovnání s postavením žen v zemích, kde islám není původním náboženstvím. (V těchto zemích bylo původním náboženstvím buď křesťanství nebo judaismus). Právě poukázání na tuto situaci bylo hlavním účelem pro sepsání tohoto příspěvku.
Muslimské země
Pro určení muslimských zemí existuje několik způsobů: z kulturního hlediska se jedná o celosvětovou skupinu stoupenců islámu, tedy muslimů, kdy jediným pojítkem je společné náboženství; z hlediska geopolitického se jedná o státy, kde je většina obyvatel stoupenci islámu, nebo kde hlavně islám ovlivňuje politiku dané země.
Tento článek bere v potaz země, kde je islám státním náboženstvím nebo se k němu hlásí víc než 90 % lidí. Jsou to například: Saudská Arábie, Egypt, Tunisko, Afghánistán, Irák, Omán, Jemen, Somálsko, Írán, Bahrajn, Pákistán, Spojené arabské emiráty.
Zblízka
Některé islámské země vůbec nepřijaly západní vlivy, například Saudská Arábie, kde se stále soudní právo odvíjí od souboru předpisů, tzv. šaría. Nutno podotknout, že právo šaría se primárně zabývá vztahem člověka k Alláhovi a vztahem mezi lidmi, až sekundárně se vyvinula některá právní odvětví. Šaría čerpá z výkladu koránu a sunn. Celkově vzato jsou tyto předpisy nemilosrdné k ženám, co se týká otázek manželství, nevěry ze strany ženy (při přistižení může být žena ukamenována před očima celé rodiny), rozvodu a péče o děti i dědictví (dcery dostávají polovinu toho, co dědí jejich bratři). V zemích, jako je Saudská Arábie, Jemen, Omán, SAE nebo Bahrajn ženy nemají právo účastnit se obchodního, veřejného života, či podnikatelského života (žena může podnikat až se souhlasem alespoň dvou mužů). Omezení dokonce regulovala i řízení automobilu, které bylo v Saudské Arábii povolené v roce 2017. Lépe jsou na tom ženy v Tunisku nebo Egyptě, které mohou zasahovat do politického dění. V tradičních zemích nemá žena-muslimka právo si vzít nemuslima, ale muž-muslim si může vzít ženu-nemuslimku. Oproti tomu tuniské ženy mají právo si vzít muže-nemuslima.
Jak už bylo nastíněno, Tunisko je jedna z liberálnějších zemí, které se nechaly ovlivnit vlivy ze západu, ale v případě znásilnění stále umožňuje násilníkovi uniknout trestu tím, že s obětí uzavře sňatek. V zemích první kategorie funguje náboženská policie, která kontroluje chování žen a dodržování pravidel (jako je třeba zákaz kouření či pití alkoholu). Země druhé kategorie dávají možnost volby, jenž se považuje za svobodné rozhodnutí jedince, který však podléhá silným tlakům rodiny i společnosti.
Stejně tak existuje možnost volby ve věci zahalování žen v liberálních zemích, jako je Turecko, kde je zahalování dobrovolné, oproti Íránu, kde je nařízeno zákonem. V Pákistánu je považováno za „nepovinnou“ kulturní zvyklost. Také záleží na stupni zahalení, kterých se rozlišuje pět; od zahalení jen šátkem až po dlouhý oděv přes celé tělo. (hidžáb, nikáb, jašmak, čádor, burka).
Osobnosti
Za „prvního feministu“ Arabského světa bývá někdy označován Egypťan Qasim Amin (1863 – 1908), který byl právníkem a právě on rozvířil debatu o právech muslimských žen. Publikoval několik knih: Egyptians (Egypťané), The Liberation of Women (Osvobození žen), The New Woman (Nová žena).
Další z osobností, které se zabývaly touto problematikou, byla Huda Sharawi (nebo také Huda Sharaawi, 1879 – 1947), egyptská feministka, nacionalistka a zakladatelka několika organizací zabývajících se právy žen; asi neznámější je Egyptian Feminist Union (1923), která usilovala o volební právo pro ženy. Byla stoupenkyní progresivního Islámu, podporovala potraty a antikoncepci; své názory publikovala v mnoha článcích: Women´s Rights in Islam, Islam in the Era of Globalisation, Windows of Faith.
Také Nawal El Saadawi (1931), jenž je egyptskou feministkou, lékařkou a psychiatričkou, se zabývala hlavně politickými a sexuálními právy žen; proto je považována za „Simone de Beauvoir Arabského světa“ (S. de Beauvoir byla francouzská feministka, aktivistka, socioložka, filozofka).
Osobní názor
Jakmile se člověk snaží pochopit myšlení a zásady islámu, zákonitě narazí na protichůdná tvrzení, jelikož se různé interpretace liší a je velmi těžké rozlišit pravdu a extremistické výklady kritiků. Myslíme si, že je důležité k problematice přistupovat nezaujatě, nicméně, je nasnadě uznat, že postavení žen v radikálních zemích je pro západní současnou společnost nemyslitelné a zasluhuje změny. Přesto, právě díky konzervativním tradicím toto náboženství přetrvává. Je třeba uvážit, že možné změny musí chtít hlavně ženy, kterých by se týkaly; neměly by proběhnout pouze z iniciativy vnější společnosti.
Zdroje
http://www.chovani.eu/islamske-zeme/c133 (představení kultury islámu)
https://g.cz/5-zpusobu-zahalovani-muslimskych-zen/ (článek o zahalování muslimských žen)
http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/zena.htm (zevrubný výklad důležitých pojmů a postavení žen v islámu)
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/revolucni-zmena-zakona-muslimky-se-v-tunisku-mohou-provdat-za-jinoverce_1709151120_ako (článek o změnách v oblasti uzavírání manželství)
http://www.oxfordislamicstudies.com/article/opr/t125/e149 (Qasim Amin)
https://www.britannica.com/biography/Huda-Sharawi (Huda Sharawi)
https://www.britannica.com/biography/Nawal-El-Saadawi (Nawal El Saadawi)